Nejdřív jsme byli smutní my a potom paní učitelka.
Začalo to takto:
Těšili jsme se, že půjdeme na zmrzlinu, ale paní učitelka nikde. Přišla až na poslední hodinu. Zdržela se u lékaře. Tak jsme se s ní domluvili, že půjdeme na druhý den. Dvě vyučovací hodiny jsme se snažili být hodní, abychom ji nenaštvali a makali jak diví. A dočkali se!! Nejdříve velkého poučení a varování od paní učitelky, pak hurá do Prostřední ulice a tu jsme zcela ovládli. Nestačila nám točená zmrzlina, musela být kopečková (však jen za 29,-Kč jeden kopeček a byli i takoví, kterým nestačily dva kopečky, bylo jich přímo pět!!!). A proč ne pizza? A co jen jedna, hned dvě a proč ne ? A hranolky.....a ledová tříšť, cola...... .
Paní učitelka se jen smála, že by chtěla vidět ten tělocvik, který nás po návratu čeká. A navíc k obědu řízek!!!
A proč byla smutná paní učitelka? No protože cestu zpět už jsme nezvládli a dělali ostudu. A teď máme strach, kdo nepojede na kole do Spytihněvi a pak na loď. Varovala nás.......!