Dnes nás čekal dlouhý pochod. Ale připraveni jsme byli výborně, protože opět proběhla rozcvička. Po snídani jsme se vydali na autobus do Jedovnice a dál jsme už putovali po svých. Po zelené značce jsme přišli k zajímavému úkazu v lese - Rudickému propadání, kde se vlastně Jedovnický potok propadá 90 metrů pod zem do 12 km dlouhého jeskynního systému. Kousek odtud jsme narazili na velkou skálu Kolíbky, která si zahrála v mnoha pohádkách. Trochu nás postrašil déšť, ale naše zaklínadlo pomohlo, jako vždy.
Šli jsme stále do kopce, abychom přišli k větrnému mlýnu, kde foukalo opravdu pořádně, ale osvěžili jsme se v místním bufetu a tak jsme načerpali sílu na dlouhou cestu do Křtin. Po cestě jsme hráli živé pexeso, šili jsme listy a pozorovali přírodu. Cestou jsme ještě navštívili bývalý kaolinový duhový lom Rudice. Ani nám nepřišlo, že jsme ušli osm kilometrů.
Ve Křtinách jsme si prohlédli poutní Kostel Jména Paní Marie s nádhernou barokní výzdobou, byl vybudovaný v 18. století podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho‑Aichela.
Samozřejmě muselo být občerstvení v místní cukrárně a potom cesta autobusem zpět na Kaprálův mlýn. Po dobré večeři následoval večerní program.
Ten ovšem nebyl jen tak obyčejný. Čekalo nás obrovské překvapení, kdy jsme se měli z postele vydat na stezku odvahy. Opravdu všichni svůj strach překonali a z pokladu někde ve tmě si přinesli úlovek. Patří všem velká pochvala.
