HORY NÁM UKÁZALY SVOU VLÍDNOU TVÁŘ.
Druhý týden v lednu se počasí umoudřilo. Přestalo foukat a slunce vykouklo a usmálo se na náš kurz. Sněhové podmínky výborné, co víc si přát? Zdraví se nás drželo a lyžařské vybavení fungovalo. Chuť lyžovat veliká. Pravá zima, útulná chata, kamarádi. Přes den lyžařský výcvik a večer hry, zpěv a tanec.
"Běžte se ohřát na zimák." To slyšela děcka, když jsme čekali na autobus před odjezdem a dlouho nás tato věta bavila. Pak už bylo fajn, ale nějak rychle to všechno uběhlo: První svezení na lyžích a běžkách, první pády a rozcvičky brzy ráno, první jízdy na vleku, první sjetí celé sjezdovky, hry v dětské herně, večerní programy a přednášky, výlet na rozhlednu, závody ve slalomu a běhu na běžkách.
Kdo byl nejlepší závodník v běhu? Překvapivě, všichni se snažili (báli se vlků), to byl Jan Němeček (ve škole pořád nemocný) a Alžběta Surá (z nesportovní třídy - asi geny).
No, a sjezdaři na obtížné trati: 1. Karolína Zlomková a Viktor Lazárik.
Karneval pak odstartoval poslední večer a nám nezbylo, než si říci, stálo to za to. Užili jsme si to. Rádi se na hory vrátíme. A platí: Nechoď nikam bez SEKERY. Hlavně na lyžařský kurz.
Díky pane doktore. Jeho velké injekční stříkačky se všichni báli a raději zůstávali zdraví. (HOJ)
