Jak jinak vystihnout tu zimní pohádku, kterou nám příroda přichystala na lyžák 7.B a 7.C.
Sněžilo po cestě do Jeseníků, padalo po cestě od autobusu na chatu a celou noc. Kdo by to byl řekl, že sníh a zima vyhraje nad blátem a deštěm a že děti okusí pravou zimní pohádku. Děcka se sněhu nemohla nabažit. Někteří ho papali, jiní do něj zahrabávali sebe nebo své kamarády. Obecně si ho oblíbili. A proto ranní rozcvičky na lesní mýtině, jízda v mlze na sjezdovkách a nebo lesní dobrodružství na běžkách přežili s úsměvem. Raději ani neteplotovali, nekašlali a nesimulovali.
Přežili i přednášky o alchymii mazání, o chybách při lyžování, zapamatovali si, jak se chovat na svahu a při lavinovém nebezpečí, při pohybu ve volném terénu, jak dát první pomoc kamarádovi. Víc se ale těšili na svého dýdžeje Davida nebo na společenské hry a samozřejmě na pobyt na chatě ve svých pokojích bez dozoru vedoucích. Úvodní a závěrečný karneval nám ukázal, kdo má fantazii a kdo je lenoch, stejně jako závod na běžkách. Ve sjezdu pak, kdo je nejlepší lyžař.
Pády na běžkách, to je samostatná kapitola, zvláště když ležíte a nemůžete vstát a blíží se rolba nebo když skončíte v lese a blíží se strašidlo. Padali jsme do hlubokého sněhu, nebolelo to. Mimo běžecké tratě bylo přes půl metru sněhu, tak to stálo za to. Někteří opakovaně s různými výkřiky.
Běžky, to jsou kouzelná prkýnka, která vás vezou zasněženou krajinou. Pro většinu to bylo poprvé, podruhé, potřetí a dokonce počtvrté. Stihli jsme všechno i jízdy na igelitových pytlích i bodovat úklid pokojů, tančit, pochutnávat si na dobrém jídle, utrácet v restauraci, mobilovat a mít se dobře.
No a nelyžaři stihli i zatáčet a jezdit na lanovce a velmi se jim to líbilo.
Poděkování tedy patří všem, kdo se podíleli na úspěšném kurzu a také milým rodičům. Doufám, že Vám děti poděkovaly, když o horách vyprávěly.
